Jak se psala Freya 

20.02.2018

Ptáte se, jak napsat knihu? Jak jsem se dostala k psaní? Nebo jak vznikl příběh Freyi? Tady máte odpovědi!

Tenhle příběh začíná spoustu let zpátky, v dětských letech, kdy se ještě svět zdál být tak nevinný. Kdy bylo vše možné, i to nemožné! Kdy se fantazii meze nekladly. Přesně v té době se objevila má touha po něčem výjimečném. Stále jsem potřebovala nové zážitky a nové impulzy dobrodružství, kterých se mi sice dostatečně dostávalo, ale já chtěla něco víc. Něco, co realita nenabízí. Proto jsem otevřela brány do své mysli, jež byla napěchovaná kouzelnými příběhy, strašidelnými historkami a mýtickými tvory. Tam bylo vše, po čem mé srdce prahlo, a hlavně vše přesně takové, jaké jsem si přála. Tam jsem mohla být královnou, čarodějkou, netvorem... Tam jsem byla vládkyní... 

Jenže myšlenky jsou jako mlha, která prokluzuje mezi prsty a nedá se zachytit. Proto jsem sáhla po peru a každý ten příběh, zrozený v mé hlavě, nechala ožívat na papíře. Psaná slova jako by dávala celé fantazii smysl a vdechla jí život. A tak vznikaly pohádky, povídky, romány, či slátaniny, až jsem dorostla do věku, kdy začal vládu přebírat rozum, a já si uvědomila, že chci napsat něco velkého, pořádného, jedinečného. Tady se pomalu rodila myšlenka na Freyu. Víte, že Freya měla být původně o upírech?? :-) V této podobě je skutečně uložena v mém počítači, ale mně se prostě nelíbila. Nechtěla jsem tam upíry, něco tomu stále chybělo. Proto jsem od psaní na nějaký čas upustila a nechala se vést svojí fantazií, která se stále činila. Uvnitř mé hlavy Freya zůstávala, ale svět kolem ní se měnil. Vždy před spaním, krátce před odplutím do říše snů, jsem si živě představovala úplně nový příběh. Každý detail, každé slovo, každičkou vrásku na tváři. Pomalu se utvářely nové postavy a vznikaly nové vztahy mezi nimi a Freyou, až z toho byl dokonalý myšlenkový film, který jsem si přehrávala noc co noc, den za dnem, rok co rok. Freyin příběh se stále rozrůstal, tak jsem opět konečně sáhla po peru a má ruka už sama věděla, co psát. Slova se řinula po papíře jako po závodní dráze, čas najednou ztrácel význam. Byla jsem svědkem toho, jak Freya ožívá. Vlastně to já byla strůjcem jejího zrození. Freya, jež mi dělala společnost tolik let, se najednou zjevovala přímo v mých dlaních a já ji mohla vést cestami podle svého přání. 

Naplňoval mě pocit moci, že řídím osudy tolika lidí - lidí z mého vlastního světa, z mé vlastní reality. Tady jsem mohla vše! Proto, když jsem psala, naprosto jsem přestala vnímat okolí. Den, noc, hlad, žízeň - to mi nic neříkalo. Kudy jsem šla, tudy se stále dotvářela, rozvětvovala linie příběhu. Přiznám se, že až do úplného konce jsem netušila, jak Freya skončí. Ale byla jsem si jistá, že má mysl to ví, a nechala se jí řídit. Ovšem ne vždy šlo vše tak hladce. Někdy jsem potřebovala pauzu, když jsem nevěděla, kterou cestou osudu postavy poslat, nebo když jsem si nebyla jistá, zda tahle cesta je správná. Nebylo však nutné hnát se ke konci, který se závratně blížil, a já se ho tolik obávala. Ještě jsem se nechtěla loučit, ale pak přišel čas na slova "Konec prvního dílu". Bodlo mě u srdce, to ano. Ale tady přece začíná další dobrodružství!

Tady nastala doba, kdy jsem Freyu držela v rukou, ještě hřejivou z domácí tiskárny. Mohla jsem se usadit do křesla a znovu se začíst do díla. Ale ani tady mi to nedalo, do ruky mi znovu vklouzla tužka. Nastalo nelítostné škrtání a přepisování a najednou se zjevila nová tvář celého příběhu, přibyly další větve, další zápletky a další spanilá jízda slovy. A když už se zdálo vše být dokonalé, hotové, nastal čas předat Freyu dál - svěřit osud Freyi prvnímu čtenáři... Ale o tom zase příště ;-)