Nahlédnutí do mysli spisovatele 

31.03.2018

"Spisovatelé nejsou divní nebo hloupí, jen myšlenkami bloudí ve svých světech, protože ten váš je pro ně příliš plochý a jednotvárný... nebo prostě v tom vašem nechtějí být s vámi..."

Často se setkávám s názorem, že spisovatel musí být jistojistě podivín a introvert. Představíte si ho jako člověka věčně sedícího u počítače a datlujícího všemožné nereálnosti, nejlépe se sklenicí brandy a cigárem, obklopeného nepořádkem a poznámkami jeho zvrácené mysli. Přece normální člověk nemůže vytvořit naprosto nový svět se všemi krutostmi, ve kterých se autor vyžívá, a se všemi těmi niternými myšlenkami!

A často lidé vidí spisovatele jako hlupáky, kteří mají talent na psaní a umí si hrát se slovy, toť však vše. Mluvení jim nejde, a když už, tak to nedává moc smysl. Říkáte si: "O čem to ten člověk proboha mluví?" "Proč se ptá na takovou hloupost?" "Proč se vlastně vůbec ptá??"

Občas takový člověk bývá duchem nepřítomný, občas neposlouchá, co říkáte, byť je to sebevíc zajímavější, občas reaguje nepřiměřeně a občas se tváří jako psychopat.

Jak to s námi spisovateli tedy je? Cítím se jako spisovatel, protože mojí velkou vášní je psaní a má kniha se stále prodává, takže vám zkusím přednést svůj pohled na věc.

Ano, jsem podivín. (Kdo není, že ano?) Většinou mám doma však uklizeno, nepiji, nekouřím. Mám hrůzu dalších koníčků - ráda čtu, ráda sportuji (pravidelně!), ráda tancuji a ráda se jen tak flákám na gauči. Ale možná jsem opravdu někdy trošku mimo...

Ano, občas bývám radši sama. To je skutečně pravda. Nehrnu se do Kauflandu za slevami, abych si vychutnala tělo na tělo a závody s košíky. Kafíčkování kvůli každé blbosti také není moje oblíbené hobby (a není to proto, že bych kafe nepila). Takže když mám zrovna volno (světe, div se, chodím normálně do práce!), radši ho trávím v kruhu svých nejbližších nebo právě psaním o samotě.

Ano, někdy je moje mysl opravdu zvrácená. Že bych dnes ve své knize zabila toho a toho? Pomalu nebo rychle? Hlavní hrdina málo trpí, je čas to změnit... Hmm, buďte rádi, že všechny tyto pocity končí skutečně jen na papíře!

Ano, někdy (často) vás skutečně neposlouchám... Ach, omlouvám se, ale má mysl je příliš prchavá. Zatímco vy mluvíte, v mé hlavě se rodí velmi zajímavá zápletka do knihy, možná inspirovaná vaší řečí, a možná taky ne. Prostě fantazii nelze zastavit! Proto můj pohled vypadá zastřeně a pak na vaši zoufalou situaci reaguji smíchem.

A ptáte se, proč se ptám na spoustu věcí, nebo nerozumíte tomu, co říkám? V pořádku. Některé věci prostě nelze říci, protože čekají, až je někdo napíše. A já potřebuji znát podrobnosti, i kdyby hloupé. Protože z podrobností vznikají velké věci!

Tak proto... My skutečně nejsme divní ani hloupí. My jen potřebujeme čistou mysl, otevřenou podnětům fantazie, které se skrývají ve všech koutech každodenního života. Mysl spisovatele musí být dostupná inspiracím, které mohou být pro běžného člověka problémem nebo hloupostí. Tak proto.